Moje cesta výživové poradkyně

05.01.2021

Dnes jsem si dávala kávu z mého nejoblíbenějšího hrnečku a v mysli mi najednou projel můj příběh, příběh výživové poradkyně. Tento překrásný porcelánový hrneček jsem dostala kdysi dávno od jedné mé klientky, jako poděkování a já si uvědomila, jakou cestu jsem už prošla. Děkuji živote!

Už na gymnáziu jsem snila o tom, že chci pomáhat lidem, oblast zdravotnictví a lidské tělo mě vždy zajímalo, vaření a jídlo bylo u nás v rodině vždy veliké téma, babička měla doma nekonečně knih o zdraví. Z gymnázia byl tedy jasný směr 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, bakalářský obor "veřejné zdravotnictví". Školou jsem prošla s nadšením, protože mě prostě bavila a častokrát jsem doma s chutí vyprávěla, co jsem se nového dozvěděla. Úspěšně jsem složila státnice z výživy člověka a preventivního lékařství, téma bakalářské práce bylo také jasné "Vliv redukce váhy na ukazatele syndromu polycystických ovárii u obézních jedinců" a šla jsem tento obor studovat dál na Masarykovu univerzitu v Brně, magisterský obor "pedagogická specializace výživa člověka", jenže po roce jsem musela kvůli vážným rodinným důvodům obor přerušit a najednou si hledat práci. Obešla jsem pár výživových poraden v Praze a po zjištění, že bych všude musela prodávat výživové doplňky, jsem si založila živnost a zkusila začít s poradenstvím sama.

Jenže jsem neměla žádné peníze, prostory, ani zkušenosti s reklamou, a tak jsem rozvěsila letáčky po městě, kde jsem bydlela a doufala, že si někdo všimne. Postupně se lidé hlásili a já chodila k nim domů, nebo do kanceláří. Ještě teď si vzpomínám na moji tašku k notebooku, ve které jsem nosila váhu a krejčovský metr a na pobavené výrazy klientů. Přesto mě praxe moc bavila, lidem se dařilo a já byla šťastná, že dělám, co mě baví. Bohužel jsem zjistila, že mi finance nestačí k pokrytí mých potřeb, a tak jsem nastoupila do práce na Hygienu práce v Praze a při tom stále podnikala v domnění, že se během zkušební doby poradenství rozjede a já budu žít můj sen. Jenže tak se nekonalo. Po práci jsem do noci objížděla klienty a doufala, že se stane zázrak, ale nestal. A tak jsem na hygieně zůstala a měla jsem jen pár klientů na přivýdělek. Sice se mi podařilo zřídit poradenský koutek u mě doma nejprve v předsíni, poté ve sklepě v samostatné místnosti, ale stále se mi nedařilo osvobodit se. Titul Mgr. jsem si dodělala při práci na Univerzitě Jana Amose Komenského v oboru "andragogika" - vzdělávání dospělých, kde jsem se opět zaměřovala na přednáškovou činnosti, vzdělávací akce apod., abych se přiblížila k mému snu.

Až přišel rozchod s přítelem, stěhování, nový přítel a s ním i nové poznání. Poznání tohoto krásného kraje v Ratibořicích. Měl zde chalupu a já toužila zde žít. Bylo to absolutní okouzlení - přírodou, vůni vzduchu, přátelskými lidmi, životem na vesnici, klidem...

S každou cestou, kdy jsem se vracela zpět do Prahy, do práce mezi legislativu a úřednickou práci jsem věděla, že musím něco změnit. Rozeslala jsem pár životopisů a vůbec jsem nedoufala, že by někde hledali výživovou poradkyni.

Až jednoho dne mi kamarádka přinesla místní noviny ECHO s inzerátem, že hledají výživovou poradkyni na vedení kliniky komplexní estetiky. Byla jsem úplně nadšená. Práci na hygieně jsem s radostí ukončila, přestěhovali jsme se a ještě teď si vzpomínám, jak jsem plakala štěstím, když jsem jezdila do práce a plakala štěstím, když jsem jela z práce domů, na chalupu, do přírody. Přiznám se, že pro mě nebylo snadné jít z jisté práce ve státní správě do této oblasti, v místě které jsem moc neznala a netušila, jestli o mé služby bude zájem. Ale věděla jsem, že budu dělat maximum, co je v mých silách, abych dosahovala požadovaných výsledků a měla spokojené klienty. Dařilo se, lidé přicházeli, měli báječné výsledky a já za několik let zatoužila po dítěti.

Abych nepřerušila, co se podařilo vybudovat, s manželem a mým zaměstnavatelem jsme se domluvili, že si manžel udělá kurz výživového poradce a na potřebnou dobu (cca půl roku) mě zastoupí s tím, že budeme spolu stále spolupracovat. Jenže po porodu synka bylo vše jinak, než jsme se domluvili, a tak jsme se rozhodli, že si děťátko společně 4 měsíce užijeme a začali jsme podnikat.

Po šestinedělí jsem v každé volné chvíli tvořila webové stránky, ve 3 měsících dítěte jsme objevili skvělé prostory pro naši provozovnu a současně jsme úplně náhodou našli pronájem asi 5 minut od práce. Takže ve 4 měsících dítěte jsme zařizovali novou provozovnu a zároveň se stěhovali do nového bydlení. Bylo to velmi vysilující, ale zvládli jsme to. Dva roky jsme rozvíjeli naše podnikání, pracovala jsem po nocích, abych se přes den mimo práci mohla co nejvíce věnovat synovi. Přidali jsme do nabídky lymfodrenáže, skupinová cvičení - "Zdravá záda", "Body Form" a "Chic dance", přednášky, workshopy, rozšířili jsme nabídku zdravých potravin a lidé přicházeli a byli s výsledky spokojení. Chodili další a další a další...všichni na doporučení, nádhera. Věděla jsem, že můj lidský přístup, odbornost a zkušenosti jsou přesně to, co dokáže lidem usnadnit hubnutí. To nadšení s jakým jsem chodila domů, že se daří. Že můžu lidem pomáhat. Vaše spokojené a šťastné úsměvy jsou pro mě největší dar.

A pak přišel coronavirus, karanténa a oprava domu. Veliký zářez, nejistota a strach. Co bude dál? Jeden večer jsem sedla k pc a hledala si práci. Polilo mě horko, a tak jsem si šla vybrat jednu z intuitivních karet, které máme doma a při otázce "Mám si hledat novou práci?" vypadla karta - "Vůz na cestě v rukou máš, umění své dobře znáš." To mi dodalo velikou sílu a víru v sama sebe. 


Začala jsem dělat webináře a živá vysílání online, dokonce jsem se dostala do pořadu "Sama doma" na ČT 1, kde jsem naživo vařila a po skončení karantény jsem nevěděla, kde mám na všechny zájemce vzít kapacitu a čas.

Do toho všeho zařizování nově opraveného domu a stěhování. Také jsme zprovoznili nový eshop na prodej zdravých potravin (www.eshop-nutribios.cz).

Druhá karanténa byla pro mě doslova veliké vysvobození. Konečně jsem si dovolila se zastavit a vychutnat si čas s moji rodinou. Vydechnout a nabrat sílu. Nechala jsem vše plynout a doufala jsem, že vše bude přicházet, jak má. A přicházelo a já děkovala a byla vděčná. Úplně za všechno.

Teď je nový rok 2021 a další karanténa. Přemýšlím o tom, jakou formou pro Vás vše zrealizovat, zpracovat tak, abyste se mnou mohli pokračovat, abych Vám dále mohla pomáhat, protože cítím, že pomoc je a bude potřeba.

Osobní konzultace jsou samozřejmě pro mě nejdokonalejší forma kontaktu s Vámi a opravdu mi velmi chybí. Přesto se musím přizpůsobit situaci a na začátku února 2021 bude startovat skupinový online kurz hubnutí s názvem "Cesta k lehkosti", který bude probíhat živě. Už brzy se vše dozvíte. Žádné předpřipravené kurzy, přednatočené a podobně. Kdo by chtěl individuální péči, samozřejmě nabízím i tuto cestu. Stačí mi napsat či zavolat a domluvíme si možnosti. Email mám janahavlickova@nutribios.cz, telefon 776 533 699.

Budu s Vámi, vše prožívat a podporovat Vás, provedu Vás k lehkosti, jednoduše a hravě. S chutí a radostí. Tak jako vždy.